JJ, naštěstí ty úplně první byly docela odolný, ale ty byly vyráběný ze spousty dílů ještě Fiat. My spojku dělali každých 100tis. km, zato destičky tak po 20, pakny po 60. Brzdy bylo potřeba 2x ročně vyčistit, rozchodit. 1 jsem měnil pomocný čep řízení, po 100tis. GO převodovky a přední nápravy, na 200tis. jsem měnil diferenciál a ložisko na kardanu, kříže v kardanu tak každých 60tis. Samostatnou kapitolou byl výfuk, tak na 3-4 roky maximálně. Přesto na to auto rád vzpomínám, byl to kus mýho života.
Taky jsem na Ladách anebo vlastně Žigulech něco udělal. Vydělávali jsme si na nich na závodění. Až zase takový držáky, jako se píše v diskusi pod článkem to totiž nebyli ! Pražskému taxikáři vydržela spojka cca 20 000 kmtakže jsme mu ji dělali tak každé dva měsíce. Udělali jsme s Jirkou i dvě za odpoledne a to nám dalo při tehdejších cenách třeba na
vačku 320/300 od Vaníčka.Zaplať pánbůh, za to, že bylo na nich pořád co dělat.
Tak přesně takovýho tmavě zelenýho jsme měli. Děda ho kupoval v roce 72, táta ho vlastnil až do předloňské likvidace. Mezitím jsem ho několik let obhospodařovával já a pak ještě jeden příbuzný. Auto už bylo bohužel příliš spotřebované, tak jsme se jej rozhodli poslat do dalšího kola.
Ale tohle auto je pro mě srdeční záležitost, eRka prominou.
Jojo, žigulíka jsme měli, předním jsme měli Moskviče 412tku a ještě předtím jsme měli Moskviče 407 a 403. Škoda že ty auta táta dal pryč. Ani jsem neměl příležitost sedět za volantem 🙁
11. únor 2010