Otův eRoň
Otův eRoň
Konečně jsem se odhodlal seznámit Vás s autem, kterému jsem postupně úplně propadnul a ejhle - nemohu najít fotky.
Mé eRko sjelo z výrobní linky Kvasinecké automobilky v listopadu roku 1978 (je o tři roky starší než já). Počátkem roku 1979 ho můj táta přivezl domů. Mělo lak v barvě citronová žluť. Pořídil ho za 68 000 Kč (i s příplatkem za střední panel, poklice a řadící páku).Okamžitě po koupi vozu nechal vystříkat všechny dutiny resistinem a natřel podběhy i podlahu gumoasfaltem (za což mu dnes děkuji).
Za dvecet let provozu s námi eRko bez větších problému absolvovalo 78 tis. km. V roce 1999, vzhledem ke stavu v jakém se auto nacházelo, bylo rozhodnuto, že náš rodinný vozový park je nutné obměnit (rodiče si pořídili jiný vůz). Po dlouhém přemlouvání, že eRko není vrak a že plechařina se dá vyměnit, jsem si ho mohl nechat. Po zimě jsme ho odvezli do garáže ke strýci, u kterého zůstal asi měsíc. U strýce se na něm „vyřádila“ celá rodina a došlo k úplné rozborce, vyvaření podběhů (hlavně zadních), výměně všech blatníků, předního čela, a repase přední nápravy včetně řízení (rád bych poděkoval hlavně mému strýci a rodičům, kteří při opravách strávili hodně času.). Oprava i s lakem, který jsme dělali sami, vyšla cca na 18 000 Kč (celá moje novorozenecká pojistka splatná před pár měsíci :)), ale s ohledem na to, že mě eRoň přivezl domů z porodnice, byly tyto výdeje zasloužené :).
Nehodlám se zde zmiňovat o všech radostech a starostech, které jsem já eRku nebo ono mě způsobil, ale vzhledem k tomu, že na prozatím uvedených fotografiích je eRko bez zadního kola, zmíním se jak k tomu došlo.
V roce 2004 mi 10 km od domova doslova upadlo zadní levé kolo (závit poloosy). Měl jsem štěstí, že jsem jel za nakladačem asi 20 km/h. Kolo zůstalo v podběhu a proto auto nešlo na břicho. S bratrem a tátou jsme se rozhodli, že ho dostaneme domů sami. Nebudete tomu věřit, ale přivázali jsme náš rudlík na popelnici (táta na něm nešetřil:)) k zadnímu ramenu a pomalu tahli eRko bratrovým eRkem k domovu. Vzhledem k tomu, že kolečka rudlíku nebyla ložisková, už po 2 km se první z nich, i přes hojné mazání a chlazení vodou, uplně rozsypalo. Dál jsme nemohli nechat nic náhodě (čekalo nás jěště 8 km), proto jsem zvýšili dávky oleje a snažili se levé straně co nejvíce odlehčit (řidič seděl na místě spolujezdce). V rekordním čase asi 3 hodin jsme konečně dorazili domu. Krom zničeného rudlíku, poloosy, nepatrného odření barvy z prahu a opotřebení bratrovy spojky se naše anabáze zdařila. Mimochodem preventivně jsem vyměnil obě poloosy.
Současný stav:
plechařina - vše krom blatníků, předního čela a plechu pod chladič je původní
motor -najeto 110 tis.km, vše původní i spojka (začíná zlobit)
interiér - krom berušek a vyříznutého panelu na rádio je bezezměn (kdyby jste někdo měl funkční rádio z té doby, rád bych ho koupil-díky)
Plány do budoucna:
provést kompletní rozborku
pokusit se dát vše zpět na své místo
uvést auto do origo stavu (odstranit anténu, nešikovně umístěnou zadní mlhovku...ta mi pije krev, chromované názazníky, hlavu si lámu s černou „koženkovou“ barvou na střeše...je i po těch letech od doby, co jí táta dělal, v perfektním stavu a je jí škoda, navíc se mi tam líbí)
nový lak (původně citronová žluť, ale raději bych červenou)
Až bude čas, tak zde pověsím i další fotky. Ty co uvádím jsou foceny poté, co jsme dotahli naši „popelnici“ domů.
S pozdravem eRku zdar!
Ota
1. duben 2010
11. říjen 2009
20. leden 2006
18. leden 2006
17. leden 2006
17. leden 2006
17. leden 2006
16. leden 2006
16. leden 2006
16. leden 2006
16. leden 2006
16. leden 2006
16. leden 2006
16. leden 2006
16. leden 2006
16. leden 2006
16. leden 2006
16. leden 2006
16. leden 2006
16. leden 2006
16. leden 2006
16. leden 2006
16. leden 2006
16. leden 2006
16. leden 2006
1. duben 2010