10. Sraz ŠkodaHome

Právě končí víkend (28.-30.5.2010) v průběhu kterého se, mimo spousty jiných akcí, konal 10.sraz ŠkodaHome. Sraz byl opět v Triocampu v Dolních Chabrech a protože to nemám daleko, rozhodl jsem se srazu s eRkem zúčastnit. Na podzim jsem byl na 9. srazu, s Fabií, ale byl jsem jen na chvíli odpoledne, tak jsem to chtěl zkusit na celý den.

Dorazili jsme asi kolem desáté. Auto jsme přihlásili v kategorii "Veterán", protože je do roku výroby 78. Moc jsem nepochopil zrovna tento rok, ale nabyl jsem dojmu, že to bylo stanoveno s ohledem na některé účastníky s užovkami, aby se vešli do této kategorie a mohli si odvézt pohár. Další kategorie byla totiž "Oldies" a sem patří 120 a Rapidi. A také další eRko, které je novější. Se vstupenkou jsme dostali nějaké ty sponzorské dárky a reklamní letáky v igelitce. 2 stará čísla časopisu (která navíc mám) a neprodejný kousek tuningového plastu (lepící "výdechy" na kapotu, vyrobené v roce 2003).

Do 11 hodin probíhala první část srazového dění - "Příprava vozů na soutěže". To spočívalo v leštění čehokoli na autě a hlavně stříkání pneumatik sprejem, aby se pěkně leskly. V neposlední řadě bylo nutno auta obrovnat různými nesmysly a oběstavět ohrádkami, oficiálně se tomu říká prezentace vozu. Zcela nezbytná je zvuková kulisa zpravidla jen drnčícího subwooferu a do toho výškami vytažená nějaká techno(či co) odrhovačka. Od 11 do 14 hodin probíhalo hodnocení vozů odbornou porotou v několika kategoriích. Kategorie byly: Veterán, Oldies, Favo/Felda, Fabia/Roomster, Octavia/Superb/Yeti, ostatní VW a Best of Best. V každé kategorii hodnoceno 7 vozů, bez pořadí. Přijel jsem naprosto nepřipraven, takže od 10 do 14:30, kdy startovala orientační jízda Škoda Tour, byla pro mě naprostá nuda. Auta se dala projít během půl hodiny, takže velkou část času nám ukrojila obsluha v místním zařízení, kde jsme na polívku a řízek čekali 3/4 hodiny při asi polovičním obsazení všech 10 stolů. Díky tomu jsme zřejmě prošvihli pohovor s porotou a přičinili se tak o nezískání žádného pohárku za auto, ačkoli šance byla jinak veliká.

Ve 14:30 konečně vypukla námi očekávaná orientační jízda. Celých 13,5km podle šipkového itineráře! Podle pokynů pořadatele jsme se zařadili na asi 3 místo do fronty, k našemu údivu ovšem najednou odstartovalo několik vozů z boku. Zřejmě nějací VIP účastníci. No nic. První soutěží ještě před odjezdem bylo odhadem nacouvat pravým zadním kolem do čtverce, se zakrytým zrcátekm. Poté se rozjet a zastavit před určenou překážkou na stanovenou vzdálenost. Obojí se mi moc nepovedlo. Na vyznačené trase jízdy dovedlo několik jedinců i zabloudit. Cestou byly 2 zastávky se zodpovězením několika otázek. Musím říct, že některé byly docela zajímavé, jiné byly spíš o pozornosti na webu Skodahome, ale proč ne. Po chvíli jsme se vrátili zpět do kempu, kde byla poslední soutěž, která se mi velmi líbila a to projetí cesty tužkou na papíře, ale přes zrcadlo.

No a pak už se jen čekalo na vyhlášení, ocenení převzali své pohárky, dárky a ceny a většina lidí se rozprchla, včetně nás.

Za sebe musím říct, že ze srazu mám spíš smíšené pocity. O tuningu, autech a lidech kolem nich se zmíním dále, ale i bez toho mě nějak takovéto akce dále nebudou přitahovat a jsem rád, že jsem si to zase po čase připomenul. Za své odevzdané vstupné mám nějak pocit, že jsem toho moc nedostal. I kdybych tam jel s nějakou předem domluvenou partou, bylo by to stejně podivné, protože bychom se mohli sejít na zahradě u někoho z nás a vyšlo by to nastejno. Prostě někam dojet, tam sedět u auta nebo v autě a plkat a pak jet domů, to nějak nejsou akce pro mě.

Abych to shrnul. Pořadatel a oranizátor má můj obdiv a úctu, že takovou akci uspořádá, to je bez debat. Zajistí prostor, ceny, další spolupořadatele, vymyslí soutěže atd. To všechno zabere spoustu času, stojí peníze i úsilí. O to víc mě pak vůči němu docela i mrzí, že většině účastníků je zatěžko projet si i tu krátkou jízdu po okolí. Z nějakých cca 120 lidí jelo odhadem 20. Já se rád přijedu podívat na další podobné akce, ale na chvíli na kukačku. Na celoodenní akci to pro mě není.

eRkař v říši tuningu

Dále bych chtěl napsat něco, co kolem sebe pozoruju už nějaký čas a se srazem to přímo nesouvisí, i když mě v tom tak trochu přesvědčil na vlastní oči. Tím vším je směřování vývoje tuningu pro mě nějakým nepochopitelným směrem.

O auta se zajímám od mala, něco jsem se o nich naučil ve škole, spousty toho o nich přečet a nějakou dobu mě tenhle obor i živí. Vždy mě zajímaly i zavodní auta a auta všelijak upravená a vylepšená, pozdeji se tomu začalo říkat tuning. Dnes se říká a píše, že tuning má mnoho směrů, já bohužel do značné míry registruju pouze jeden, prezentovaný na srazech a v "odborném tisku". Pro lepší pochopení toho, co chci dál psát, doporučuju zkouknout stránky tuningcup.cz a pravidla, co se hodnotí. Jsem v tomto asi moc konzervativní a za tuning považuju pouze to, čím byl od začátku. V nějaké možné míře přebrat prvky závodních vozů na sériové a tím vylepšit jejich vlastnosti, tedy vyladit je. Jedná se tedy především o techniku a následně nutné viditelné úpravy na karoserii a jiných viditelných částech. Z toho, co je dnes považováno za tuning, je mi tak nějak na nic. Vím, že se o to nemusím starat, ale mě vždycky zajímalo všechno, co se kolem aut motá. Proto mě udivuje, jak je nastaveno hodnocení v tuningových soutěžích, kdy jen asi 1/4 bodů je možno získat za technické úpravy a zbytek jsou kraviny patřící do soutěží v kreslení. Většinu bodů totiž lze získat různým pomalováním čehokoli, co se na autě najde. Důležité jsou zejména airbrushe v motorovém prostoru a v podbězích kol.

Neméně důležité je olakování každého šroubku, všeho možného v interiéru, ideálně použít nějaké díly a sedačky z jiných vozů, vše přečalounit, přebarvit, naflockovat. Samostatnou kapitolou jsou víčka nádrže. Zejméně z vnitřní strany musí mít nějaký ten originální motiv, nejlépe maltézský kříž či lebku. Hodnotí se i originalita odstínu laku a jeho hloubka. Překvapuje mě, že když si někdo dá práci s náročnou úpravou auta, je mu při lakování zatěžko odstrojit dveře a těsnění jen zalepí.

Z technických úprav se hodnotí úprava sání a výfuku, proto lze tedy vidět různě naroubované sportovní filtry, jen aby tam byly. Baví mě zejména takové, které jsou umístěné hned za chladičem, případně jsem vůbec nepochopil umístění kuželového filtru nad spodní část filtru původního u jedné Fabie. Výfuk musí mít co nejhlubší zvuk, pak je to ten správný "laďák" a boduje. Jak funguje sání i výfuk, je vedlejší. Hlavně, že to je "upraveno".

U podvozku je důležité snížení a opět barevné provedení. Jak to funguje, je opět vedlejší. Jisté body jsou za vzduchový podvozek, nejlépe s dálkovým ovládáním, aby bylo možno auto roztancovat k úžasu přihlížejících bez nutnosti v něm sedět.

Kola dělají auto, a tak je důležité mít je velká a široká. Ideálně opět v nějakém neotřelém lakování.

I provední kufru se vysoce hodnotí, a tak je nutné vymyslet co nejoriginálnější zaplácnutí prostoru. Když už to nejde nějakou laminátovou vestavbou pro 20 repráků, je potřeba tam vměstnat cokoli a nějak to urovnat, aby to porotu zaujalo.

Neméně důležité je zajímavě prezentovat svůj vůz s informačním panelem s přehledem úprav. Nejlépe je auto postavit na potištěnou plachtu, obložit zrcátky, cedulkami a různými tajtrdlíky, aby to opět co nejvíce zaujalo. Smysluplnost, logika, účel nehrají roli.

Naprostou nezbytností pro sbírání bodů jsou různé úpravy karosérie. Je tedy nutné přinejmenším zahladit různé prolisy, odstranit lišty, mřížky nahradit plastovou sítí (tahokov už nefrčí), zrušit kliky a hlavně nasadit nějaké křídlo. Samozřejmostí je "mračení" kapoty a různé stupně zásahů do světel. Pak už zbývá jen vymyslet cokoli dalšího, co ještě jiný nemá (na příštím srazu to bude mít polovina účastníků). Naprosto mě odrovnal vložený montovaný polorám v jinak docela hezké Fabii vyrobený z plastových trubek. Rám byl položený na zadní sedačky a podlahu. A letošním hitem jsou zřejmě přívěsky a stromečky zavěšené na vlečném oku.

Ceněné je samozřejmě také audio a video v autě. Čím víc, tím líp. Hlavně musí být vidět nějaký ten tlustý drát, silová pojistka a kapacitor (my tomu dřív říkávali kondenzátor) s displejem ukazujícím nějaká čísla, nejlépe s rychle se měnícími hodnotami. Body jsou za láhve s nápisem NOS a různě naimplantované kusy plexiskla, za kterými pracují komponenty Hi-Fi zástaveb. Na srazu je pak nutné všem ukázat, jak to hraje a po celý den tak arogantně obtěžovat okolí nesnesitelným duněním a kraválem blízko prahu bolestivosti. Kovárna je pak proti takovému magorovi lázeňský klid.

Když jsem zaslechl úryvky komentářů procházejích porotců, bylo mi z toho místy opravdu divně. Ti lidé se fakt tváří, jak moc autům rozumí a zcela s vážnou tváří hodnotí a rozebírají vše výše jmenované. Pokud tedy někdo podlehne mediálnímu tlaku a chce přesto v takové soutěži uspět s upraveným autem, nezbývá mu než podle jmenovaných bodů všechno předělat, nalakovat, polepit, ořezat. Bez ohledu na smysl a zda se mu to líbí. Prostě musí, jinak nemá šanci. Upravit auto, aby fungovalo jako sportovní nebo polozávodní, nestačí. Dnes jde hlavně o styling, to je ten dnešní pravý tuning. Aspoň já z toho mám ten dojem a to je svět, kterému nerozumím, do kterého nepatřím. Udělal jsem si do něj malou sondu, určitě si to jako divák zase někdy zopakuju, ale těmto trendům podléhat nehodlám. Všem, co podlehli, přeju, aby je to dlouho bavilo a já to zase někdy někam přijedu zkouknout.

Radek RST