SOUTĚŽ

Jeden z dneška: Od rána lítám jak mastnej papír v průvanu. Ústí - Terezín - Litoměřice - Teplice atd...Když jsme ráno jeli do Lovosic tak si tak říkám, že je to divný, že už se nám tejden na autě nic nerozsypalo. Dorázíme do Teplic a cestou zpět do Ústí světelná křižovatka. Svítí zelená. Přede mnou Peugot 306 kombi. Blikla oranžová, Peugot nic. Jásám hurá ještě projedu, řadím 3, přidám plyn. Peugot na hraně křižovatky. A brzdí, šlápnu na brzdy, z auta jsou sáňky. Zapřel jsem se o volant, rána. Už není co opravovat autí je o 30 cm kratší. Tolik koroze jsem na něm nečekal. Peugot měl promáčklý dveře od kufru a my jsme skoro neoteveli dveře...


PS: Díky Hansimu již máme zajištěn jiný zánovní vůz.

Nejvíc hardcore zážitků jsem měl asi s prvním autem, které jsem v autobazaru koupil za drobné. Stálo mě 950Kč a majitel neskrýval radost, že to auto konečně zmizí. Podlahu řidiče tvořily ctyři rohožky, které držely na zbytku kastle. Jednoho dne mi děda chtěl přeparkovat auto a neznaje věci si stoupl na podlahu. Samozřejmě se prošlápl až na zem, což mělo v zimě za následek nahrnování sněhu dovnitř auta. Nakonec se podlaha utrhla úplně, končila pod pedálovou konzolou a začínala až pod sedačkou. Za jízdy musely být nohy na pedálech.





Každý víkend jsme se sbalili, dva kucí, dvě kočandy a razili za zábavou. Slečny už si zvykly, že při projetí louží se ozvalo šplouch do blatníku a pak skrz palubní desku šplouchnutí dovnitř.





A v tomhle stavu nás zastavili moži činu.





Pane řidiči, vystupte si... No co, stoupnul jsem na zem, otevřel dvěře, překročil práh a radši za sebou zase rychle zavřel. Začal si se zájmem prohlížel oprýskaný lak a různé díru v autě. Jedna byla u torpéda. Strčil do ní prst a povídá "😜ane řidiči, co je to ?".Odpověděl jsem, že je to estetická vada a že to nemá vliv na funkci a bezpečnost. Inu pokračoval dál k díře, kam se mu vešla celá ruka. Názorně ji strčil dvnitř a povídá "A tohle ?". Odpověděl jsem, že je to ten samý případ. Nenechal se vyvést z míry, došel k zadnímu blatníku, chytil ho za spodek a táhlým pohybem ho celý uthrl a vytelil do silnice. "A teď jsou to ostré rohy na vozidle", povídá vítězoslavně. Pokrčil jsem rameny a uznal ostré rohy. Přešli jsme bokem, řešit pokutu. Měl jsem tehdá v kapse asi 5 kaprů, bál jsem se kolik to bude. Řekl jsi o dvě stovky. Musel jsem se smát a odběhnout do auta pro peníze (odložit pět kaprů a ponechat v kapse tři kila, abych neprovokoval).

No Petře, tak to je Kanadský žertík jak má bejt. jak ten blbej "švec" nadával, si dovedu představit

Takže další veselá příhoda z mé krátké praxe v MHD Praha:





Bylo to na trase Vysočany - Holešovice. Číslo linky už si nepamatuju a dnes to beztak jezdí jinak. Odpoledne okolo třetí hodiny. Provoz na maximu, autobus narvanej k prasknutí, převážně studentstvo. Jedu z Vysočan od zastávky Špitálská dolů. Blížím se ke křižovatce a vidím už z dálky, že to je ucpaný a že stíhat časy na zastávky je v hajzlu. Udělal jsem to, co se tehdy občas dělalo, i když to byla prasárna. Vyhoupl jsem se na tramvajový pás. Spokojeně si to šinu po kolejích ke křižovatce, kde svítila pro auta červená a pro tramvaje dvě světla vodorovně. ( Stůj ) Čekám až to blikne a najednou slyším cinkání jak na Mikuláše a v pravým zrcátku vidím na šestý hodině brunátného asi stodvacetikilového tramvajáka postavou připomínající hrušku s prstem fialovým od zvonku, jak se řítí od svý soupravy ke dveřím autobusu. V klidu jsem otevřel dveře, zarigloval dvířka k sobě 🙂 a čekal jsem, co se bue dít. Tramvaják vyskočil na schůdky a spustil kanonádu vybraných slov po "č" a po "k" - čeština je krásně bohatý jazyk - a hovořil dost nahlas cosi o hovadech vod autobusů, co jim bortí kolejové svršky. Osazenstvo autobusu se výborně bavilo. Jenže v tom vidím, jak to na tom jejich semaforu bliklo doleva volno, tak jsem přestal vztekajícímu se tramvajákovi věnovat pozornost, zavřel jsem dveře, zařadil jedna a vydal se na cestu i s ním 🙂) Nejbližší další zastávka, kde jsem ho pustil, byla Libeňské nádraží, což je cca 1 km 🙂 Osazenstvo busu se bavilo ještě více, zazníval velmi hlasitý smích a dokonce i potlesk. Jak se dostal zpět k opuštěné tramvajové soupravě dodnes netuším....

No někdy se holt daří -o)


Já, manželka a 105 potažmo 120 i Garde máme zase smůlu na Prahu ( jezdíme tam za rodiči )





1) Koupené auto z bazaru - 1 delší jízda a na dálnici praská trubka pod autem k chladiči = odtah 120 km na laně





2) Na cestě domů s jiným autem - První vesnice za Prahou rámus v motoru - přidřená klika = dalších 120 km na laně





3) Manželka a Garde v Praze potkal se motor - spadlý šteft do motoru při nastavování karburátoru na stolici ve značkovém servisu se zasekl pod ventil aten zůstal otevřený - co následovalo je jasné -o)





4) Manželka a Garde - bouračka s Žigulíkem a až po týdnu zjisťujeme, že auto bylo kradené i s doklady a řidič je celostátně hledaný - alespoň že se nikomu nic nestalo -o)





Jo život je někdy boj -o)

Jedna spíš jen příhoda z dětství o tem jak na policisty.





Můj otec je opravdu neskutečné stvoření. Syn zastřeleného dvojího agenta, kterému byli po absolvování ZŠ nabídnuty dva perspektivní obory - doly nebo hutě, v roce 57 zavřený za pokus o nelegální přestup hranice, byl by i po půl roce amnestován, ale on ji nepřijal, neb nesouhlasil se svým uvězněním a odseděl si zbytek 😀, čtyřikrát šťastně rozvedený a kdo ho kdy poznal z paměti už ho nevymaže. Přestože stále žije a mohl bych se ho an spoustu věcí přeptat, přestože je velký vypravěč, který miluje své publikum, tak mnoho věcí o něm stále nevím, například proč za mého života neměl řidičák na auto, ačkoliv dobře řídil a snad někdy i jezdil sanitou.





Jeden čas měl sporťák podobné koncepce jako eRko a sice Fiat 600 D. Přestože řidičák neměl, řídil a když nechal řídit svou ženu, pro nás přehodnou tetu Milušku, neskutečně jí terorizoval pokyny co měla a neměla, možná to znáte 😀DD A tak Miluška raději sedala na místo spolujezdce s vědomím, že řídí neřidič, než aby čelila oné nepřetržité smršti rad a pokynů.





Jednou jsme si to takhle svištěli po tenkrát nové dálnici z Berouna do Prahy. Ve Fiatovi to byl zážitek. Volant mu od 80km vejš vibroval tak, že se pomalu nedal držet, samozřejmě řídil otec a kde se vzali tu se vzali muži v bílém s plácačkou.





Ještě když otec dobržďoval, zasyčel rázně na adresu zadní lavice něco jako: \\"Děti buďte sticha!!!\\"





Takže \\"dobrý den pane řidiči, silniční kontrola, vaše doklady prosím.\\"


Otec se s klidem obrátil na chuděrku Milušku a povídá jí: \\"No tak Miluš na co čekáš, vyndej ty doklady\\" 😀DD


Miluška vyhrábla ze dna kabelky co měla, podala to otci a on jí už s ráznějším přízvukem povídá: Když Ti říkám doklady, myslíš že chci Tvoje doklady, proč mi dáváš Tvoje?! 😀DD


A Miluška tenkým hláskem: \\"Ale já nemám Tvoje doklady.\\"


Tam se otec již hlouběji položil do své role a začal mlátit do volantu a křičet: Cóžé??? Řekni mi co byla moje poslední slova, když jsem odcházeli z domu!


A Miluška tenkým pokorným hláskem: Že mám vzít doklady???


Načež se otec otočil na policistu s výrazem žadoníce o soucit, né ale za vykonaný přestupek, ale za to, že my muži máme jeden stejný manželský úděl a vyložil mu karty: \\"😜rosím Vás, žena měla mít u sebe VŠECHNY! doklady, ale evidentně je nemá, aspoň že má ty svoje. Má ji tedy pustit za volant, aby si přesedla a dořídila to?


A policista jež asi měl také doma ženu jen odvětil: \\"Né, prosim vás, jeďte!!!\\"





😀DD

Ještě dvě příhody s onou níže zmiňovanou 105kou🙂





Někdy v roce 97 jsem do ní implantoval otáčkoměr. A protože jsem neměl dlouhý kabel od cívky k otáčkoměru, všelijak jsem ho "polepil" z kratších...





I stalo se, že asi týden po tom, jsme jeli z Prahy do Valtic do sklípku... Už v Praze při přejezdu nerovností občas chcípl motor, ale nějak jsem tomu nevěnoval pozornost (teda říkal jsem si, podívám se na to až se vrátím...) Dojeli jsme asi 12 km za Brno a auto definitívně "umřelo" takže všichni za krajnici (stáli jsme na dálnici) a já se jal volat žluté anděly. Přijeli asi po hodině a půl, což o to, ten čas nebyl tak kritický, měl jsem vedle sebě dvě krásné holky, kolem frčely kamiony, no prostě pohoda😀





Přijel žlutý anděl, odpojil kabel od cívky a auto hned naskočilo. Naučtoval si 240 Kč za hodinu práce a 400 Kč za 20 km dojezdu... takže tato sranda mě stála 640 Kč...😀 Jak jistě tušíte, slepovaný kabel se někde "odizoloval" a vyzkratoval zapalování...





--------------------





Asi rok na to, jsme jeli do sklípku opět. Tentokrát už otáčkoměr fungoval výborně... Akorát při natankování plné nádrže jsem nabyl dojmu, že ukazatel ukazuje špatně, takže jsem otevřel nádrž a "malinko" ho přihnul. Vůbec mi nedošlo, že kdyby byla nádrž plná, benál by se asi vylil do prostoru zadních sedaček...





Takže jsem dojel do Valtic, druhý den výlet do Pálavských hor, palivoměr stále ukazuje 1/4 nádrže, pohoda... Vůbec mi nejěk nedošlo, že vzhledem k ujeté vzdálenosti by spotřeba měla být kolem 5 litrů na 100 km...





No prostě, stalo se, co se stát muselo. Škůdka odmítla jet... Po několika nezdarných pokusech jí natočit jsme se nechali odtáhnout do místní autodílny...





První dotaz technika: "Máte tam benzín?"


Podrážděně odpovídám: "Čtvrt nádrže, nejsem blbec..."





Technik zkouší nacupovat a z hadice nic neleze... Odpojuje od karburátoru, cupuje, nic... Než začne demontovat AC pumpu, tak ještě odpojí hadici a foukne do ní... Nádrž hučí jak prázdný sud...





Na rychlý, vítězoslavný pohled technika nikdy nezapomenu (v podstatě říkal - další blbý pražák😀)... Začíná se mi rozsvěcovat: PLOVÁK?!?


Nenápadně a důstojně se snažím vycouvat: "Auto patří dědovi, moc s ním nejezdím, neznám..." No, moc mi nevěří😀





Jedeme pro benzín, zatímco tankuju, technik živě debatuje s pumpařem a ukazuje několikrát na mně... Když platím, pumpaři cukaj koutky úst... Ví, že za 10 minut tam přiletí červená škodovka a bude brát plnou nádrž😀....

Mimochodem onu "fázi divení" jsem zažil naposledy pár týdnů zpátky když jsem chtěl nastartovat Gertrudu (modří vědí že se jedná o oranžovou Š120M). Napumpoval jsem, palivo proteklo filtrem a naplnil se karburátor... nastartovat však nešlo ani za boha... později se to podařilo po zakoupení startovacího spreje. Jenže motor stále běžel jen když se do sání stříkal éter... Otec do mně začal rejpat jestli tam mám vůbec benzín, tak jsem (ač přesvědčen že tam je) skočil pro kanystr a jal se něco tam přilejt... Zvuk benzínu tekoucího do nádrže byl nějaký divný... až moc hlasitý... žbluňkavý... a ozýval se zpod auta... Všechno co jsem tam hrdlem lil dole teklo pod auto. Ještě jsem neměl čas zjistit příčinu, ale usuzuju na kunu. Asi zahájím lovnou sezónu a pak se těš mrcho!!!

Vzhledem k rozsáhlému autoparku mám různé příhody, ale vzhledem k webu a Petkarově poznámce jedna eRková o destičkách 😉))





Stres před Běšinami známe snad každý. Dělal jsem tehdy kompletní generálku brzdičů (dvoupístkových) a na poslední chvíli jsem to lepil všechno na eRko. Původní plíšky přes destičky byly zrezlý, nový jsem neměl a sundavat z něčeho jiný nebyl čas. No co řekl jsem si, i bez nich to bude brzdit. Pak jsem zhodnotil jaképak síly asi na brzdič a destičku působí, vzpoměl na poučky o opuštění kruhové dráhy po tangentě, a usoudil že i bez závlaček se to na ty tři dny obejde. Beztak jsem pohledem při nasazeném kole zjistil že destička i kdyby chtěla nemá kam vypadnout.


Když jsem vyrazil, bylo vše OK. Až ke konci cesty do Běšin se začal při brždění ozývat chroupavý zvuk. Něco jako kdyby červotoč hlodal v zapnutý elektrický kytaře s ohuleným combem. Bylo to slyšet o to lépe, že se v hlubině mé garáže nějak ztratil kryt na díru pro volantovou tyč. Ale pořád to brzdilo, do Běšin jsem dojel, i na sprintu posprintoval. Poté jsem byl přesvědčen Stanleym abych na to kouknul. Staník je vůbec něco jako můj strážný anděl strachující se o mé zdraví, někdy i duševní. Po sundání kola nastala fáze divení. Na levém předním brzdiči chyběla vnější brzdová destička a brzdil přímo pístek kov na kov. Dodnes nevím jestli nějakým zázračným způsobem vypadla nebo jsem senilní a zapoměl jsem jí tam dát. Stanley posloužil destičkou ze svých zásob a tak zbytek Běšin brzdilo eRko až nudně tiše 😉

Kdysi (ne není to zas tak dávno) jsem nějakou dobu jezdil s prarodičovic 105kou... Protože jsem se dost často vracel domů večer, pořídil jsem jí přídavná dálková "integrovaná" do přední masky a mlhovky... Prostě tuzing dokonalý😀





Po čase jsem tak nějak zjistil, že mám problémy s baterkou, prostě původní altík 35A to neutáhl... Tak jsem si řekl, OK, koupím výkonější, zašel na vrakáč a výměnou za pětikilo mi začal říkat pane 55A altík. Hned druhý den jsem ho tam nalákal, vše klaplo a vesele jsem svítil, takhle jsem si večer dojel do Prahy na pumpu, natankuju, otočím klíčkem a nic... Baterka opět KO...





Nechal jsem se roztlačit a začal přemýšlet čím to... No ano, modří vědí, muselo se dokoupit i jiné regulační relé...





Pak už nikdy nebyl problém...

Jezevcův příspěvek, ať je to pohromadě...





No tak 1 zkusím... neřídil jsem...ale byl spolujezdcem.





Když se brácha po revoluci nuceně stěhoval z přízemí secesní vily do paneláku na sídlišti požádal mě o pomoc při naložení a vyložení nábytku. Jako stěhovací vůz posloužil ten autobus co jsem tu nedávno publikoval.


Naložení proběhlo v pohodě, ale autobus nechtěl chytnout – baterky byly v háji a tak bratr usoudil, že to nechá cuknout z kopce ... Já v té době o autobusech a jejich funkci nevěděl nic .... a tak jsem v pohodě usedl na sedadlo průvodce ( byl to původně zájezďák ) a koukal jak se autobus zvolna rozjíždí z poměrně prudkého kopce. Motor naskočil, ale autobus nějak nezpomaloval !? A tak křičím na bráchu : Brzdi !!!! a on mi v klidu povídá : Čekám, až nafoukám vzduch do brzd ....!!!! A v té chvíli mi došlo co děláme ... Silnice končila křižovatkou v tvaru T a my směřovali přímo do místní samoobsluhy !


Bylo nejdelších pár vteřin v mém životě než autobus zastavil a bratr se smál, že to má vyzkoušené a že to vždycky vyšlo , ale já už do toho autobusu od té doby již nikdy nevlezl !!!!





Ta moc na pobavení nebyla .... ale veselé bohužel nemám &#8211😉

Jezevče, to je taky dobrý 🙂...někdy blažená nevědomost...🙂)

🙂) TM...jj , to znám,můj Modrej šíp byl na tom o chlup hůř, ale tam už jsem měl motor,sedačky, nádrž pojištěný hi-tech provázky, lešenářskýma trubkama a vázacím drátem.., takže to se s tebou nemůžu srovnávat 🙂)

Pokoušel jsem se přispět, ale padá mi to celkové diskuze ... tak kdo chce ať se koukne -o)

...🙂) Vánoční metalíza vede .....

Vzpomněl jsem si, jak jsem kdysi koupil na podzim velice lacino litra, šedá myší barva, místy jiný odstín. chtěl jsem s ním odjezdit zimu a pak že na jaře ho zrepasuju. Kastle vypadala z venku až na ten lak dost dobře, prošlo to i při náhodné silniční kontrole.


Jenom jsem měl pocit, že mi na nerovnostech trochu cestuje volant nahoru a dolů.


Když došlo na jaře na výměnu karoserie, auto jsem zvedl na kozy, odpojil


volantovou tyč od skřínky řízení, vypadla celá náprava i s mostem na zem.


Jezdil jsem tři měsíce s autem, kde držela náprava pouze na volantové tyči a vahou zbytku auta.


Vím, že tato historka vypadá jako z říše pohádek, ale fakt se to stalo.


Jak říká klasik : uvěřitelné historky si můžeš vymyslet, neuvěřitelné se stávají.

No to je fakt bomba, zlatá metalíza na papírovým embéčku !!!

Petr: 😀 Vedeš 🙂

Přihodím ještě jednu k pobavení.





Moji první škodovku jsem si pořídil ještě před vojnou. Byla to tisícovka ve značném stupni opotřebení a koroze. (mmch moje první vozítko byl Fiat 600 D) Koupil jsem ji v hospodě od nějakého dědka za 500,- Kčs. Bylo asi měsíc před vánocema a s kamarádama z party jsme si usmysleli, že pojedeme na vánoční nákupy do Drážďan do tehdejšího NDR. Ono taky kromě Polska, které jsme už znali a Maďarska a Ruska, které zas byly daleko, jsme nikam jinam tehdy nemohli 😉 Jediný auto jsem měl já a tak volba byla jasná. Jenže jsem si po najetí do závěje sněhu, kdy se mi uvnitř zdvihnul koberec pod nohama, uvědomil, že to s tím autem nebude tak slavný a ani zvenku to nebudilo moc důvěry. A když už s tím chceme jet do tý ciziny .... 🙂 No co. Moc peněz nemaje, pustili jsme se do ní. Díry se zalepily novinama zapatlanýma eprosinem 🙂) přebrousilo se to, přetřelo se to červenohnědou základovkou na okapy, ale vzhledově se to nijak nezlepšilo. Padlo rozhodnutí nabarvit ji. No a protože bylo před vánocema, tak při průzkumu drogerie a cen barev nám padly do oka spreje s barvou na vánoční ozdoby. Odstín zlatá za 12.-Kčs pikslička. Koupili jsme jich asi dvacet a celou tisícovku jsme s tím poprskali. Docela to vypadalo k světu, dokonce to ani nebylo moc kocourovatý, ale bylo to matný a dalo se to rukou setřít 🙂 Spásou se ukázal Skipi, který se objevil v garáži s plechovkou laku na parkety, který uzmul z otcovy dílny. Ostatní bylo dílem okamžiku. Plochej štětec a za hodinu se tisícovka blejskala ve famózní zlaté metle 🙂) Kola jsem naštětkoval stříbřenkou na kamna a bylo vymalováno. První škodovka v metle v ČSSR 🙂) Celníci na německých hranicích koukali jak z jara a ani nás moc nekontrolovali .... 🙂)

Tak čekám, kdy napíše RST o hadru a Gotrek o brzdových destičkách...





Nestyďte se kluci, cizí neštěstí vždy pobaví...

...a Tatra udělala hululuŮŮŮŮŮŮŮ.....tak ten je výbornej, mám ho v paměti i v živým podání 🙂

3)





A poslední je z mého krátkého období z kraje devadesátých let, kdy jsem jezdil brigádně, jako nějaká výpomoc tehdejšího ještě národního podniku, co by mého zaměstnavatele, v Praze na Klíčově městskou hromadnou. Klasika červená Karosa s vyhuhlaným motorem a vykvákanou převodovkou. Měl jsem ten den zrovna linku na Ruzyň. Jedu večer dolů Evropskou, za sebou cca 15 pozdních klimbajících cestujících, provoz mizivý a já dostal chuť si zapálit. Jenže ejhle, cigarety položené na odkládací desce u čelního skla se svezly až někam napravo ke dveřím. Nu co, jelo se rovně, přede mnou žádné auto, tak jsem se zvednul, otevřel jsem dvířka do uličky a pro tu krabičku si došel. Věděl jsem že ta kisna nikam za ty tři, čtyři sekundy neuhne. Taky neuhnula. S pocitem uspokojení jsem skočil zpět za volant a radostně vsunul cígo do koutku. Pohled do zrcátka mne ujistil, že ani na cestujících to nezanechalo žádné následky. Ale to jsem se krutě zmýlil. Druhý den ráno na dispečinku mne čekalo místo rozpisu pozvání na kobereček k vysvětlení události oznámené nespokojeným pasažérem. Aj, já si toho musel vyslechnout se sklopenýma ušima 🙂 Nakonec mne to stálo jen, v uvozovkách jen 2 tisíce pokuty a napomenutí. Tehdy byl autobusáků nějak nedostatek a proto mne asi neposlali obratem domů.

2)





Před pár lety jsem byl požádán kamarádem z jedné místní autodopravy, zda bych mu nepomohl s navážkou uhlí z Ledvic do Mladé Boleslavi. Jezdilo se navečer a zpátky v noci. Já, že jo. Dostal jsem osmikolku Tatru 815 se sklopkou návěsem. Jel jsem ten den druhou a poslední fůru. Někde kolem půlnoci jsem jel, už nevím kde, do táhlého stoupáku, který přecházel v klesání cca 1 km a opět další kopec nahoru. S 25 tunama uhlí na návěsu si tatruna funěla na malou trojku nahoru do prvního kopce. Když se to konečně vyškrábalo na vršek, s úlevou jsem to tam po půlkách sázel až na konec malé řady a pak v jakési únavě a letargii jsem bezmyšlenkovitě vyřadil ... 🙂 Co následovalo, dlouho nezapomenu. Než jsem se probral z otupělosti a uvědomil si, že nesedím v osobáku, ale v padesátitunové hromadě železa a uhlí, tatra z toho kopce udělala hulululuůůů a tachometr lezl nahoru. Nacpat tam jakýkoli kvalt byl nesmysl, pokusit se brzdit taky, tak jsem jen zatnul zuby a chytil se pevně volantu. Klika, že to bylo v noci a provoz byl nulový. Dole v prohybu tam bylo devadesát a na několika vlnách v asfaltu to s tím hodilo tak, že jsem měl co dělat, abych to udržel na silnici. Na posledním hupu popraskaly čtyři měchy na návěsu a pak už přišel protikopec. Vylezl jsem s tím na ten druhý vršek a tam jsem musel dát pauzu, páč se mi tak klepaly pastelky, že jsem nebyl schopen ani si zapálit 🙂) Domů jsem dojel tak opatrně, jak nikdy v životě.

Kuriozních a úsměvných ( po těch letech ) příběhů mám dost. Dám tři z mnoha:





1)





V r.1988 jsem sloužil na vojně v Olomouci. Byl jsem vyslán do Vysokého Mýta pro funglovku trambuse s vlekem. Byl jsem odvezen UAZem a po vybavení administrativy ponechán svému osudu. Cesta ubíhala skvěle až jsem se dostal na sjezd k Mohelnici. Tenkrát tam ještě žádné únikové zóny nebyly .... Trambus hezky vrkal dolů a já coby zobák nezkušenej jsem si neustále přibržďoval a přibržďoval, aby se to nerozkutálelo moc. Najednou jsem zjistil, že už to nějak nedrhne a dolů ještě zbývá pořádnej kus. Zachoval jsem se ve stylu "zachovejte paniku" a než jsem se rozkoukal, ukazovalo to dobrých osmdesát. Na podřazení ani pomyšlení, brzdy zvadly úplně, tak jsem jen rozpočítal švestky na krajnici a hup s tím do pole. Oranice lítala až na korbu, sajtny vyskákaly z pantů, ale ustál jsem to. Modlil jsem se, aby to nějaký aktivní spoluobčan neoznámil, neboť to by byl průser jak svině - mimořádná událost, ohrožení budování socialismu, sabotáž a já nevím co ještě. Naštěstí okolojedoucí, když viděli nešťastníka ve vojenském, přivolali pomoc zezdola z Mohelnice a přijeli mne vytáhnout z místních technických služeb hovnocucem. Tamtéž jsem to umyl hadicí, naklapal sajtny zpět a navždy poučen touto zkušeností jsem soupravu v pořádku dovezl na posádku.

Kloggie : to víš za ta léta se to nasbírá, jestli se líbí, ještě si třeba na nějaký vzpomenu,á už vím :


Moje první auto bylo 1000, 64, úzký sloupek, poziční parkovací světla ve sloupku, vypinač pod palubkou.


Na ulici jsme s kamarádem vyndali motor a odnesli ho do sklepní dílny na go. (Nasadili jsme zadní čelo i nárazník, aby auto nabudilo pozornost jako vrak). Druhý den jdu k autu a vidím vylomenou větračku v předních dveřích. vevnitř v autě nadrobená jakási svačina.


Když jsme do auta namontovali motor, byla absolutně prázdná baterka. Po jejím dobití a namontování se rozsvítila pozička v LZ sloupku.


A teprve teď mi to došlo : to auto bez motoru chtěl někdo ukrást, když nechtělo chytit (protože motor byl ve sklepě) našli pod palubkou nějaký vypinač a zkusili ho zapnout, tím rozsvítili tu pozičku, která potom vybila baterku.

Ježiš, to sou příhody, koukám že jsem se svojí zapomenutou pumpičkou uprostřed polí úplnej žabař😀

Mám ještě jednu perličku :


Jako začínající motorista-Škodovkář jsem se na ulici před domem ve kterém jsem bydlel a v přízemí byla hospoda jsem se vrtal v motoru a když jsem ho pak nastartoval, nevšiml jsem si, že jsem zapomněl nasadit benzinovou hadičku na karburátor. Než jsem došel zepředu dozadu k motoru, běžící motor byl politý benzínem od zhora dolů. Abych se nezdržoval cestou ke klíčku zapalování, vypnul jsem motor geniálně vytažením kabelu z rozdělovače !


Blaflo to a motor byl okamžitě v plamenech. Vrhl jsem se dopředu pro hasicí přístroj, který jsem naštěstí v autě měl, ale než jsem ho vytrhl z držáku, byl motor uhašený. Štamgasti vyběhli z hospody s půllitry v ruce a uhasili mi auto pivem.


Pánové mnohokrát děkuju, povídám. Jakýpak děkuju zněla odpověď, ty piva nám koupíš čerstvý !


Popravdě bylo jich daleko víc, než jich bylo k hašení potřeba a jejich konzumace jsem se v hojné míře zúčastnil i já.

Noo,tak nevi jestli to je ta spravna zavada ale to se proste stalo 😉




Byl jsem mlady chlapec a jezdil s T 603 sluzebne.Jel jsem na sluzebni cestu a spolujezdec byla 100/65/85 proste bomba. Vraceli jsme se z cesty potrebovali jsme si odpocinout 😉jak jinak.Noo,byla hluboka noc bufik na plne pecky vse dopadlo jak ma a ja odpocinut chtel vyrazit smerem domu.Sahnu po klicku zapalovani,startuji a ono nic 🙁.




Tatra stala na poli, zajici poskakovali kolem a ja premyslel co se stalo.Po marnem hledani jsem zjistil ze baterky jsou proste KO.Ten bufik je proste mimo benzinu vysal taky.Hmm,rikam spolujezdci ze tu karu proste musime vytlacit na silnici a tam roztlacit.Jooo,to se snadno rekne ale tolik sil proste nebylo.😉.Kde se vzal tu se vzal na silnici jede traktor,pozdeji jsem zjistil ze jede z hospody, ale to bylo jedno. Pomohl 603 roztahnout a ja se vydal na cestu domu a svet zase patril nam! ;-DDDD

A co moje SEDR plechova podložka pod karburatorem DDSR...ale ja fakt byl nadšenej z toho jak to sqvele jezdi...Myschakovi, Dandovi a dalsim jsem docela stacil obcas mel i navrch.


Doted nezapomenu na Myschakuv vyraz v Jetrichovicich, ktery od Podebrad vsemozne laboroval aby mirne zvysil vykon sveho stroje a byl mi rovnym souperem🙂, kdyz se s dandou ujali opravy, protoze sem jim rekl ze to najednou nejak malo jede😀


A co oni mechanici vlsatne zjitili:


1. prestala fungovat II.klapka, jaksi se cestou vyklepala maticka na membrane a bylo...


2. I.klapka se neotvirala naplno, max do 2/3, protoze onen uzasny plech pod DDSR, ketry pochazel z dilny nejakeho Martyho, byl jaksi upraven jen castecne a chybel tam jeste jeden otvor...krok tahla koncil na onem plechu.


3. A ja se furt divil, ze ten plyn ma nejak kratkou drahu😀





Joo to bylo radosti, kdyz se vyhodila ona podlozka a auticko chytlo druhy dech🙂)

Není to soutěžní príspěvek, ale souvisí to s tím rozdělovačem jak psak tuším Petkar. Otočil jsem rozdělovač o 180° a za boha jsem to nemohl nastartovat. Motor byl už dost jetý, takže kroužky netěsnily a směs byla ve skříni. No a tak jsem se jal ten rozdělovač otočit, zasouvám ho pamalu i s nohou dovnitř a najednou vidím uvnitř jiskru. Ano, nechal jsem zapnutý klíček. Najednou druhá jiskra, třetí a rána jak z děla, záblesk a pak jsem se jen praštil hlavou o kapotu jak jsem uhybal a slyšel jen pískání v uších. Všechna ta namixovaná směs uvnitř bouchla 😀

No, taky přispěju takovou maličkostí.


Jednoho hezkého dne zavolal tátůz známý že mu jejede auto, peugeot 306SW, jestli by nebyl tak hodný a neodtáhl ho do servisu. Tak se jelo. Táta peugeota zapřáhl na lano za stovku, a jelo se, po pár km vidí ve zpětném zrcátku policejní felicii... začne ho předjíždět, a když si myslí že ho budou stavět pro nějaký přestupek, tak policista spolujezdec stáhl okýnko a zařval: "jo jo, škodovka" a uznale pokynul rukou a jeli dál.

Mě se stal také takový kuriózní zážitek na technický. V létě jsme měli jet s přítelkyní, kamarádem a jho přítelkyní naším autem na dovolenou. Těsně před odjezdem jsem zjistil, že mi končí technická, ale říkal jsem si to není žádný problém. Následující den jsem dojel na STK, domnívaje se, že vše mám v naprostém pořádku, ale ejhle. Když jsem zajel na dílnu tak to začalo. Rosviťte, pusťte pravý blinkn, levý a tady nastal první problém, neblikal přední božní blinkn v blatníku, do říkám si asi po cestě praskla žárovka. Technik mi tedy dovolil ji vyměnit. když jsem ji vyměnil tak povídá, dobré tak mi ještě zatrubte a hotovo. No a teď přišel ten hlavní problém klakson ani nehlesl. Technik ke mě přišel a říká, že bez klaksonu mi technickou rozhodně dát nemůže ať si zkusím zkontrolovat pojistky. Vše jsem tedy prolezl a nic klakson prostě netroubil.





Nakonec jsem tedy pána přemluvil, že jakoby auto slyšel troubit a tak mi technicko udal. Nejkurioznější na tom je, že když jsem vyjel z vrat, a zkusil zatroubit, akonec vše fungovalo. to auto se prostě toho pána na technické bálo a nechtělo s ním mluvit 🙂

Já měl kuriózní zážitek před časem na technický. Poté, co jsem si přes víkend hrál s brzdama a poctivě je odvzdušnil a seřídil, jsem s klidným srdcem jel v pondělí na technickou. Ještě se mě chlapík ptal co brzdy, a když po mém ujišťování že jsou úplně v pohodě usedl do auta a vjel na válce, tak při testování zadních najednou brzdu prošlápl až se málem majznul kebulí o volant...praskla trubička k zadním rozvodům a zespodu crčela brzovka jak z vodovodu...kolem přihlížející technici se mohli rozsypat smíchy a já jsem s ostudou odjel domů na ručku... 🙂

Četl sem sloulož a ona je to soutěž, tak to nic.... 😀

Tak zase já : Opět 70 léta (koukám, že jsem býval pěkný divoch)


Noční trenink u Jíčína na lesní rychlostní zkoušku, asi patnáctý průjezd,


čím dál rychleji,přišlo co muselo - výlet do lesa, přeražený telefonní sloup. Tma jak v pytli,půl třetí v noci,na silnici ani živáčka, mobily přijdou do módy až


tak za 30let.


Najednou v protisměru světlomety auta-Moskvič, ze kterého vystoupil nespočítatelný počet namol opilých hudebníků (asi 8kousků, basa na střeše)


Když viděli, že potřebujeme vytáhnout z lesa odcouvali zpět do kopce.


A nic ! Vrátili se asi za 20minut na zpátečku, uvázali nás na lano, vytáhli nás na cestu a odjeli opačným směrem, než jeli původně.


A už jsem je nikdy neviděl !


Asi to byla Rumcajsova družina.

A přidám ještě jednu, z toho samého období.





Když byl Petr u mně, zkoušeli jsem i jestli nebude závada v elektrice, znáte to, svíčky, kabely, rozdělovač, sundali víčko, palec... Všechno dali zpět a já zkusil nastartovat.





Petr měl hlavu nad motorem, když po otočení klíčkem auto vydalo divoký zvuk. Okamžitě lezu ven a koukám na Petra, který právě vytáhl hlavu zpod kapoty bílý jak stěna a povídá:





"Ty vole, viděls to?"


"Co?" povídám


"Ono to pálí úplně jinak..."





Po ohledání jsme přišli na následující: Palec u mého rozdělovače je ve správné poloze jištěn šroubkem, tento se při vyndání vyklepal a nikdo jsme si toho nevšimli, po nastartování tedy pálila v celém pracovním cyklu motoru jenom jedna svíčka...





Takže se zapálila směs ve válci, následně otevřeným výfukovým ventilem se zapálila neshořená směs ve výfuku a co to udělalo při otevřeném sacím ventilu si každý asi dovede představit...





Do toho si představte předkloněného Petra...





No, dopadlo to tentokrát dobře, škody na autě ani na zdraví (vyjma Petrových nervů) veškeré žádné...

Moje nejkurioznější závada byla asi se Smaragdem, kdy po nákupu, při cestě domů na Jižní spojce za "myší dírou" (pražáci znají) jsem předjížděl v 80 km/h kamión. Už to samo o sobě bylo na bobříka odvahy, jenže kamion jsem předjel a škodovka chcípla... doplachtil jsem ke krajnici. Naštěstí bylo kde zastavit a zkoušel to natočit, asi po 5 minutách auto chytlo a jelo...





Tohle se několikrát opakovalo (samozřejmě nepravidelně), Běšiny se blížily, auto jsem chtěl mít naleštěné a tak jsem se domluvil s Petrem Houškou, že to přijedu k němu naleštit. Když jsem nejel, Petr vyrazil ke mně, vše jsme profoukli, vyčistili, když s autem jel Petr, vše bylo OK, jak jsem do toho sedl já, po chvilce jsem opět stál...





Diagnostikovali jsme bordel v nádrži, domů od Petra jsem dojel na 10 litrový kanystr za předními sedačkami a doma vyndal nádrž....





V nádrži levitoval kousek plastu, který je na plováku a brání jeho "lítání" při prudkých přejezdech zatáček. Legrační bylo, že na plováku byl tento kus udělán z plechu, aby to předchozí majitel nepoznal. Dedukuji, že to tam spadlo v servisu.





Za normálních okolností by to nebyl problém, v nádrži je kolem trubičky, kterou se přivádí palivo, sítko, moje nádrž ovšem toto sítko neměla, takže plast při prudším sešlápnutí ucpal přívod banzínu, auto chciplo, pak odpadl, startováním se natahal benzín do karburátoru a zase auto jelo jako z praku... Někdy se s tím dalo ujet i 5-6 km (Petr dokázal dokonce 10 km🙂), ale při prudkém přidání jsem stál už po 500 metrech...

Tak nakonec dvě kategorie:





1) Nejkurioznější závada





2) Nejkurioznější nehoda a co následovalo po nich. Prosím jenom nehody s dobrým koncem, tedy bez zranění!!! (námět od Tátomechanika, dovolil jsem si to dát sem, abychom t měli pod jednou střechou...)





Následně bychom z toho mohli nasbírat námět na článek🙂

Bylo by toho víc, ale tahle byla kuriózní nejenom závadou, ale i situací ve které se stala.


Někdy v 70 letech-jakási Rallye myslím v Pačejově. Po odjetí všech 10ti


rychlostních zkoušek jsme byli na 1.místě, do cíle 30km, do té doby auto jelo jako z praku i mě to docela šlo.


najednou prsk, prsk a hotovo. prohlídka motoru, všechno OK. nastartováno na 1. pokus. rozjezd, vytočení motoru a situace se opakuje. Když se to opakovalo asi po desáté, sehnali jsme doprovodné vozidlo, lano a do cíle potupně na laně.


V cíli po zevrubné prohlídce zjištěna konečně závada : prasklá objímka kondiku v tom ostrém ohybu kde to není snadné najít.


Na volnoběh všechno fungovalo, jak se motor roztočil, otřásl se a uzemnění kondiku přestalo fungovat.


A perla na závěr : přesto, že jsme cílem projeli na laně a ani neodevzdali jízdní výkaz (kdo někdy jezdil Rallye, ví co to znamená)


jsme večer při vyhlášení byli vyhlášeni jako třetí !

Jako třeba, když při předvádení erka potenciálnímu kupci mi upadnul motor? Nevím proč, ale ten člověk si ho pak nekoupil... A to mě ještě chudák musel tlačit dom, protože se zkřížilo táhlo řazení a já sem musel stát na spojce, aby se auto dalo dotlačit.

Abych trošku odlehčil napjatý předvánoční shon vyhlašuji silvestrovskou soutěž:





Napište nejkurioznější závadu vašeho vozu.