Žluťásek

- - - NOVINKY Z POSLEDNÍCH DNŮ - - -

Srpen 2013

Po delší době jsem vytáhl žluťáka, abych poopravil dlouhodobější bolesti. Nejdříve jsem vyměnil brzdové spínače - jeden z nich probíjel na kostru a po čase vyrazil 1. pojistku. Navíc jak to na kontaktech jiskřilo, vařila se brzdovka, až se zavzdušnil jeden z okruhů.

Při renovaci jsem použil uloženková těsnění oken - což byl omyl. Po dvou letech v rozích rozpraskaly. Začal jsem zadním oknem a při té příležitosti vyměnil koženku zadního plata, kterou jsem vyrobil novou. Na sklo jsem nasadil novou gumu (již současné výroby), zamáčknul klínek a znova zasklil.

Další bolest se schovávala pod ventilovým víkem. Jeden z ventilů cvakal i po opakovaném seřízení, tak jsem to vyřešil výměnou klaviatůry včetně rozvodových tyček. Výsledek super, rozvody jdou krásně potichu. Jenže, jak se ztišily rozvody, začal být slyšet diferák, takže o zábavu na příští týden postaráno :-)

Znovu jsem zrepásnul vodní pumpu. Ložiska vzaly za své po pár tisících kilometrů. Viníkem se ukázala vazelína, která ač byla určena pro vodní pumpy, tak nezvládala větší teploty a skrz ložisko vycestovala ven. Po stejných zkušenostech u Borůvky jsem tentokrát použil jako náplň červenou vazelinu od SKF, která i za tepla drží svoji viskozitu.

Takhle dopadlo ložisko na Borůvce...

Večer jsem to projel a panuje spokojenost, přeci jen ty 2 dny k nečemu byly. Už mám sehnanou jinou převodovku, rok 76 (SP 4,44), vytaženou z kila, se kterým jsem se projel. Nehučí, jde krásně řadit, takže ji pouze opláchnu, dám nový olej a lupnu do auta. Ale to až příští týden...

..................................................................................................................................................................................................

PSAL SE ROK 1976, KDY TENHLE PŘÍBĚH ZAČAL ...

Služebně nejstarším autem u nás doma je tahle škoda 110L, kterou si v roce 1976 dědeček přivezl domů. Nikdo z rodiny tenkrát netušil, že s námi zůstane doma tak dlouho a tolik toho společně zažijeme.

Měl jsem jasno již dávno ...

Do dneška najezdila odhadem přes 200 tisíc km a za tu dobu se na ní naučila řídit v podstatě celá rodina. Při stavbě baráku nahradila náklaďák, což se na ní znatelně podepsalo. Nějaký rok na to ji nechal děda vyvařit a nalakovat a udělat generálku na motoru.

Tak jezdila až do roku 2003, kdy přišla na řadu další rozsáhlejší oprava. Tentokrát už sem se na ní podílel větší měrou i já. Auto dostalo nový kabátek, čalounění a opravil se podvozek.

3 měsíce na to nám auto ukradli. Doma se s tím nikdo nechtěl smířit a auto jsem celou noc hledal. Ráno jsem dojel na jeden kovošrot, kde jsem objevil žlutou škodovku. Ale ta nemůže být naše, říkal jsem si, ta je přece úplně zničená, bez skel, světel, sedaček... Po chvilce mi došlo, že je to opravdu náš žluťásek...

Po sundání zničené střechy a vyčištění od rozbitého skla

Za pomoci policie jsem auto(spíš zbytek auta) dostal zpět a natruc jsme ho odtáhli domů. Dlouho jsme s dědou nemuseli přemýšlet a měli sme jasno: Dáme to znovu dokupy, ať to stojí co to stojí. Za necelé 4 měsíce jsme žluťáska opravdu opravili, "vylepšili" ho o moderní sedačky, pětistupňovou převodovku, středový panel s rádiem apod a znovu nalakovali.

Možná teď přemýšlíte, proč jsem dal slovo vylepšili do uvozovek... Ano, tenkrát v dobách mé mladistvé nerozvážnosti jsem si opravdu myslel, že to tak bude lepší. Ale postupem času, kdy jsem si pořídil Erko, svezl se Jardouvou Poměnkou a v hlavě si vše urovnal, jsem dospěl k závěru, že tam tyhle věci prostě nepatří.

brrr !!!

Pomalinku jsem začal vracet některé detaily do původního stavu až loni vše vyvrcholilo kompletním rozebráním auta. Navíc se ukázalo, že bude třeba auto znovu vyvařit, a tentokrát pořádně.

Sůl je neúprosná ...

Na vrakovišti se si vyřezal z jedné stovky potřebné části a opískoval je. Odstranil jsem navařené držáky pro sedačky z Oplu, které mě už delší dobu byly trnem v oku. Měly jste mě u toho vidět, jak sem si nadával, že jsem je tam tolik přivařil...

Auto jsem pak otočil na kolébce na bok, vařezal staré, né moc vkusně navařené záplaty na podlaze a napasoval a přivařil natupo nachystané části.

Trošku jsem bojoval s trubkama na hever - byly shnilé na prach - ale prahy a výztuhy byly paradoxně v pořádku. Částečně jsem proto otevřel vnější prahy, starou trubku odbrousil, navařil na výztuhu novou a opět jsem práh uzavřel.

Domky uložení zadních ramen už to měly taky za sebou, tak jsem vymodeloval nové a usadil je na své místo. Šlo to rychleji, neboť jsem měl schované šablony od opravy Borůvky.

Celou podlahu jsem zbavil letitých nátěrů a znovu postupně v několika vrstvách ošetřil.

Pak přišla zimní přestávka prodloužená z důvodu zlomené nohy.

Na konci února se práce na skeletu opět rozběhly. Auto opustily nápravy a agregát, sundal se zbytek čalounění a interiéru a pokračovalo se v nekonečném škrabání starého asfaltu.

Zadní podběhy vypadaly celkem slušně, proto jsme se rozhodli pro jejich opravu. Zpětně toho lituji, protože jejich výměna by zabrala zlomek času i úsilí. Konce podběhů i s nosníky jsem měl vyřezané z jiného auta, domky pružin jsem udělal nové, žlábky jsem si připravil na ohýbyčce a to stále nebyl na dohled konec. Prorezivěla i taková místa, se kterými jsem se na těchto autech ještě nesetkal.

Koncem března jsme se dostali na kritické místo - tunel. Vím, že je v módě opačný postup, ale já se rozhodl napravit to, co jsem před časem pokazil. Z jiné stovky jsem vypreparoval zachovalou zadní část tunelu i s přepážkou a tu jsem zastavěl zpět do Žluťáska. Hurá! Už to konečně vše začínalo vypadat pozitivně.

Pro zpestření jsme se přesunuli dopředu. Opravili přední podběhy a navařili nové konce torpéda. Už se blížil konec vaření, před námi stály jen drobnosti jako např. díra po anténě, zmenšení děr po 120-kových ostřikovačích, narovnání a svaření pravého B-sloupku(pozůstatek po krádeži) a vytáhnutí levého A-sloupku. Ten byl před řadou let zamáčknut do auta při menší havárii(s Tatrou 805) a špatně dosedající dveře vyřešil prodloužený horní pant. Od opravy Hnědé jsem měl doma ještě hydraulickou soupravu na rovnání aut(taky dobouvou :-), takže oprava slouku byla maličkostí.

Dobrousil jsem a dočistil zbytek skeletu a začal spasovávat dveře a blatníky. Nejvetší problém byl s pravým předním blatníkem a přiléhajícími dveřmi(od Jardy...:o). Vyzkoušel jsem 4 blatníky a stále nechtěla na sebe navazovat vodorovná linka na boku. Musel jsem jí nakonec posunout na blatníku o 1 cm níž. Trošku se bojovalo i se zadníma blatníkama a čelem.

Na poslední chvíli se objevil problém na zadní kapotě. Z venku vypadala bezchybně, ale pod výztuhou to byla katastrofa. Výztuhu jsme proto odbodovali, rez vybrousili, část výztuhy udělali novou, vše pořádně nastříkali a znovu zavřeli.

Plechařinu i skelet jsme nastříkali epoxydovým základem a přes něj dali ve 3 vrstvách tlumící přelakovatelnou hmotu.

Ze sloupků jsem ještě umyl zbytky lepidla po čalounění a už jsem hlásil lakýrníkovi brzký příjezd. Těsně před odjezdem jsem namontoval místo přední nápravy provizorní podvozek. A jelo se. Teda vezlo.

V lakovně sundali část starých laků a začali pomolu s tmelením. Neošidili ani místa jako hranu pod palubní deskou, sloupek řízení, stranu podběhu od kufru nebo horní plochu zadního podběhu.

Dneska už je skelet v plniči a co nevidět by měl dostat žlutý kabátek. Vrátí se na něj původní odstín Žluť bronzová 2166.

22. červen 2009

Stavuji se v lakovně, abych se podíval, jak pokračují práce na Žluťákovi. Usmívající se lakýrník mě hned vede k boxu, abych nakoukl přes okénko.... a co nevidím: Skelet už je v barvě a lakují se i některé ostatní díly. Dovolil mi udělat jednu rychlou fotku, tak posílám ochutnávku.

Po 20-ti letech se na auto vrací Bronzová žluť

6. červenec 2009

Přidávám další 2 fotky z lakovny těsně před odjezdem domů. Poslední fotka už je doma a nejvetší radost má ze žluťáka opět kocour :oD

Lak jsem nechal nějakou dobu uzrát a pouštím se do ošetřování dutin. Po zvážení situace přidám na podběhy a spodní stranu podlahy ještě 2 vrstvy ochranného nástřiku a zavřu to přes vrch černou syntetikou.

Listopad 2009

Malá hádanka: Jedno víčko je o 33 let starší než to druhé. Které???

Asi měsíc jsem nechal barvu na kastli uzrát a pustil se do stříkání dutin. Utopil jsem v nich zhruba 5 litrů resistinu. Podběhy, blatníky a celý spodek dostal ještě několik vrstev vrchního nástřiku proti kamínkům a jiným nepřátelům. Znova následovala doba klidu a zrání.

Na skelet se nyní začaly montovat již připravené díly jako elektroinstalace, nádrž, plech pod ní, rozvod brzd a přední náprava. Nastrojili jsme předek - tedy čelo a blatníky. I přes to, že se lakovalo vše zvlášť, si díly sedly naprosto přesně a s pasováním nebyl žádný problém. Drobné komplikace nastaly u jednoho zadního blatníku, ale za to si můžu sám. Při pasování před lakem jsem nenamontoval protikusy zámků na blatníky a tím nezjistil jejich špatnou polohu proti zámkům na dveřích. Ale již je vše zdárně vyřešeno.

Následujících 14 dní jsme chystali a lepili veškeré čalounění. V podstatě vše je uděláno z původních dílů, posbíraných po vrakovištích a podobně. Ze žluťáka samotného se moc původního čalounění nedochovalo - zloději se na něm tenkrát značně vyřádili :-(. Nejdříve se vypnul strop, přilepily sloupky, usadila palubka, zadní plato, vylepil prostor pod a za zadními sedačkami a mohlo se zasklívat. Přinutit si sednout na místo novou, ale 20 let starou gumu nebylo nic lehkého, ale po správném natvarování hliníkových klínku se vše povedlo.

Malinko nešťastně jsem si připadal po celonočním leštění okrasných lišt na okapničky a následném zjištění že jsou o 2 cm kratší... Stane se :o) Podobně jsem na tom byl s vnějšími prahovými lištami - koupil jsem nové, ale bohužel obě byly levé .... Stane se :o)

Na auto jsme pověsili předem zgenerálkovanou převodovku s poloosami a za nedlouho přibyly i ramena, štíty, bubny a konečně i druhý pár kol. Provizorně třináctky vypůjčené z Borůvky.

Na ponku se chystal nový motor. Z původního zůstal jen blok, který jsme vyčistili a nechalli přerovnat. Do něj jsem usadil přebroušenou a sváženou kliku se setrvákem a vložky. Písty a ojnice jsem také srovnal na desitiny gramů a namontoval do motoru. Jenže opět přišla jedna neveselá chvíle. Otočil jsem s klikou a písty vylezly 2mm nad vložky - bylo vymalováno - klika je ze š120... Známý, co mi ji již přebroušenou prodával se seknul a dal mi omylem tu se zdvihem 72. Ke všemu na ní byl nálitek obroušený, tak nebylo poznat, jestli je tam plusko nebo slepice. Takže vše znovu - novou kliku, jinej setrvák, at nerozhazuji už sváženej komplet, novej přítlačák, přebrousit, vyvážit a znovu do motoru. Tentokrát už to sedí jak má. Konečně :-)

Na motor jsem přidělal nohu ventilátoru s vrtulí, zavřel ho víkem a dal na místo, kam patří. Hlava je momentálně na přebroušení a usazení tvrdých sedel.

Před a po

Průběžně jsme chystali dveře(zlaté erko, které má jen dvoje...) a poté je usadili na skelet. Jak je teď nové dveřní těsnění, jdou některé malinko tíž, ale to si snad sedne.

Mezi tím jsem přivezl z lakovný kapoty, ošetřil je opět resistinem a usadil na skelet. Když už byl motor v autě, uzavřel jsem prostor kolem něj zadním čelem a namontoval také nárazník.Už to začíná dostávat podobu auta :o)

Následovala hromada drobností, které přibyly na auto - světla, lišta zadního čela, štítky, spzky, zadní sedadla, přední nárazník atd.

Zkompletoval jsem palubku, zrenovoval stříbrné ozdobné lišty a hodil ji do auta. Uvnitř chybí už jen řidičovo sedadlo, volant, tachometr a stínítka. V nejbližších dnech by se to mělo dokončit, stejně jako zkompletování a oživení motoru.

A největší radost mám z hadic na brzdovou kapalinu. Dal jsem na radu z diskuse a nechal je vyrobit z EPDM materiálu. Jenže se nedělá opletený, natož ještě zeleně ... a tak jsem si je opletl sám :o)

Březen 2010

Na přelomu roku jsem Žluťákovi vyřídil veteránskou testaci a nechal změnit pojistku. Od letoška platíme krásných 135Kč na rok :-)

Jak se udělalo trošku slušné počasí, vyrazili jsme na technickou. Dopadlo to slušně - bez ztráty kytičky. Radost mi udělala geometrie náprav - i přes používání primitivních měřidel a pomůcek je nastavena přesně podle tabulek. Takže to jde i bez optiky a podobných vymožeností...

Olovnice na odklony a teleskop na sbíhavost

Za nedlouho se na silnicích obejvila nasolená břečka a tak se Žluťák ponořil do hlubokého zimního spánku.

V březnu se počasí už celkem umoudřilo a my opět vyjeli. Z počátku nás trápil stále se opakující problém s upalujícím se palcem v rozdělovači. Nejdřív jsem si říkal, že to byl asi vadný kousek, ale po třetím zlikvidovaném palci se má teorie začínala jevit, jako nepravděpodobná... Za vše mohlo přitom hodně zašroubované táhlo podtlakového ovládání rozdělovače, které nepříznivě natočilo základní desku a jiskra z palce přeskakovala daleko od kontaktů na víčku.

Najednou to jede úplně jinak :o)

Přede mnou je ještě výměna karburátoru - ač je tenhle nový, tak nejde nijak valně odspodu. Ať s ním dělám co chci, vždy si dole trochu cukne... myslím, že jsou špatně navrtané přechodové kanálky - no, uvidím jak se to bude chovat s jiným kouskem.

Prosinec 2009

Auto jsme přemístili do vytápěné garáže, aby se na něm dalo nadále dělat. Podle kontrolní stěny jsme seřídili světla a nasadili chromované rámečky. A protože se blíží zima, přezuli jsme na univerzály OR36 na 14 palcové disky:o)

Dodělali jsme poslední drobnosti v interiéru, jako montáž pásů Moravan Speciál, vyčistění přístrojovky, položení koberců a seřízení sedaček.

A počítat budeme pěkně od nuly

Z brusírny jsem dovezl hotovou hlavu, natřel ji, pro jistotu znovu zabrousil ventily a namontoval na motor. Nalil jsem olej, vodu a benzín a motor natočil. Z počátku se mu moc nechtělo, ale po pár minutách začal jít volněji a já se už pomalinku těšil, jak ho projedu. Ale jak se říká: Nechval dne před večerem...

...na víčku oleje se objevil bílý šlem, olej se zakalil a barvou připomínal spíše bílé kafe :-( Takže se nakonec nekonala žádná vytoužená projížďka, ale další nucená odstávka a následné rozebrání motoru. Viník byl ale zanedlouho nalezen a pracovalo se na jeho odstranění. Za vše mohl kaz v měděném těsnění pod vložkou na druhém válci.

Radost z nového motoru netrvala dlouho... Na poslední fotce jsou vidět bublinky vody mezi blokem a vložkou

Nakoupil jsem nové těsnící kroužky, pro jistotu předělal všechny 4 vložky, namontoval zpět hlavu, vanu a karburátor se sáním, naplnil motor novým olejem a znovu nastartoval. Tentokrát už je vše v pořádku, motor krásně maže, tlak máme 2 při volnoběhu a 4,5 v otáčkách. Při té příležitosti ještě jednou děkuji za konzultace Petrovi, Radkovi a Wancovi. Bez nich bych se v tom hrabal ještě o vánocích.

Opět se nám to točí!! Tlakoměr je namontován pouze dočasně.

Ještě ten den jsem Žluťáka projel, ujel celkem 15 km a narazil na nějaké drobnosti - vrzající pružina v bubnu, ručička tachometru drhne o ciferník, špatná svíčka 4.válce a přicpaný injektor). Většinu jsme ještě ten večer opravili.

Dneska jsme zajeli za vesnici udělat pár fotek pro testaci. V týdnu nás čeká také technická. A ve foťáku jsme objevil i 2 špionážní fotky pořízené po druhém, tentokrát už úspěšném natočení motoru :-)

Zde jsme o poznání spokojenější než před dvěma dny :-)

Všechny aktuality se objeví nahoře v článku.