Zástavba 5Qaltu z Š125 do Š110R

Tak konečně jsem usednul ke kompu a začínám psát o tom jak mi byla dána čest moci zabudovat 5q do GreenDreamu. Nejdříve jsem to měl být já, potom zase ne ,( má ješitnost byla uražena) a nakonec se to nějak vyvrbilo a díky tomu vzniká tento článek.

Když už bylo jasné , že to bude moje práce, začal jsem studovat všechny dostupné informace a fotografie o podobných záležitostech. Musím přiznat, že některé postupy a tomu odpovídající výsledky se mi moc nelíbily. Při shlédnutí některých fotografií jsem si říkal, že takhle tedy ne. GreenDream si zaslouží, aby zásah do jeho skeletu ,čímž vyřezání části tunelu a podlahy určitě je, nenarušilo jeho ušlechtilý vzhled. Stále jsem vymýšlel ,jak nahradit zakončení tunelu ,které současně zavírá vedení teplého vzduchu od radiátoru topení a zároveň slouží jako vedení řadící tyče. Protože s vozy Š1000,Š100,110,110R mám osobní zkušenosti a skoro u všech se projevovalo drnčení řadící tyče nebo pružné spojky v určitém režimu otáček motoru nebo při určité rychlosti dospěl jsem k myšlence nahrazení drnčící spojky novějším provedením ze Š120M . Tento kloub má navíc i určitou schopnost překonat nesouosost tyče řazení a řadící tyčky převodovky. To byla moje myšlenka a přání, nevěděl jsem ale jak to udělat prakticky.

Aby to nebylo tak jednoduché, Láďa požadoval zachování funkčnosti topení a úchytů bezpečnostních pásů.To vše bylo zatím řešeno v rovině teoretické a tudíž jednodušší než ve skutečnosti.

Pak nastal den „D“ a pacient se přesunul na operační sál.

Vymontoval jsem motor ,převodovku, ramena a kola nahradil nádhernými kousky dřeva.

Pacient byl znehybněn a nezbylo mu nic jiného než trpět pod mým skalpelem (flexa,nůžky) a doufat, že operace se nejen povede , ale že i pacient přežije.

Začal jsem poměřovat obě převodovky a zjišťovat, jak velký kus musím vyříznout, abych splnil všechny požadavky zadání. Stále jsem se nemohl odhodlat k prvnímu říznutí do skeletu.

Jiné cesty ale nebylo, prostě jsem říznout musel, nejdříve jen trochu a po zkušebním ustavení 5q více a více. Namontovat, zkouknout, označit, vymontovat, říznout, brousit a opět

dokola.

Zde musím podotknout, že informace získané z netu se velmi hodily a v podstatě se všechny potvrdily. Jako naschvál je vlevo místa dost a napravo, kde je topení , a bylo by třeba říznout více, tam to prostě nejde.

Nakonec jsem usoudil, že díra už je dost velká a převodovka se nebude nikde dotýkat skeletu a začal řešit opětné zakrytí vzniklého "kráteru". Protože jsem musel zachovat původní sedačky a hlavně jejich polohu i tady na horní straně tunelu jsem zkoušel co si vlastně mohu dovolit. Vyrobil jsem šablonky z tvrdého papíru a začal tvarovat zakrývací plechy (horní část tunelu).

Po jejich zavaření a zabroušení jsem přivařil trochu upravené zesílení s maticemi pro montáž bezpečnostních pásů, a provedl ochrané nátěry. Výsledek můžete sami posoudit.

Největším problémem při vaření cé-óčkem se ukázal místy velmi kvalitní a silný nátěr asfaltovou hmotou , která nešla dokonale odstranit. Původně jsem chtěl použít jako ochranou atmosféru při svařování směsný plyn, ale nakonec jsem musel použít klasické CO2 . Použití směsného plynu zaručuje vzhledově lepší svar , použití menších svařovacích proudů, ale vyžaduje dokonale očištěné plechy a to se mi bohužel nepodařilo . Po pár pokusech , kdy místo svaru vznikaly návary a propaly jsem to vzdal.

Převodovku jsem provizorně ustavil do „pracovní polohy“ a začal pracovat na řadícím táhlu.

Průchodku jsme s Láďou odmontovali z jedné již mrtvé škodovky a její střed jsem přivařil na vytvořenou záslepku kanálu, která je odnímatelná a umožňuje výměnu polystyrenu v topném kanálu a případnou výměnu táhla.

Zakončení tunelu se muselo posunout dost dopředu, vzhledem k použití tohoto kloubu a vlastní tvar musel zaručit průchod vzduchu z topení do tunelu. Výsledek je nejlépe vidět s doprovodných fotografií.

Velmi důležité je dodržení přesné délky vlastního táhla,aby bylo zaručeno přesné řazení a správná poloha řadící páky.

Protože , Láďa chce mít vše nej, musel sem tedy vymyslet „něco“, aby nebylo hned zřejmé, že GD má o jedno převodové soukolíčko navíc a že tudíž byl proveden zásah do nosných částí skeletu a to některým nepřejícným lidem dost vadí(bohužel mají tu moc dát či nedat kulaté razítko a červenou nálepku). Tak jsem vyrobil zakrývací plech, který je zasunut do držáku převodovky a přišroubován k podlaze a přes stávající díry i k držáku převodovky.

Když tohle všechno bylo hotovo a nasucho odzkoušeno , dostal GreenDream opět všechny zbývající dočasně odebrané orgány zpět na své místo a postupně byl probouzen z narkózy.

A o tom jak vše slouží a funguje či nefunguje, už musí napsat sám pilot a hrdý (čerstvý 2-násobný táta) majitel GreenDreamu sám.

S úctou a pozdravem Ťopajs

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Mám-li se k funkčnosti tohoto provedení vyjádřit, funguje to bezvadně, což si mohli již mnozí naši přátelé v GéDéRku odzkoušet. Takže véééliké díky za zástavbu i za článek!!!

To zakrytí zafungovalo velmi přínosně. Byl jsem na podzim na dvou STKáčkách (tam jsem ty dva poslední záběry zespodu pořídil) a ani na jednom nevznesli námitku, že je tam pátá rychlost, páč je to prostě ani nenapadlo :oD

Takže ještě jednou a ještě jednou děkuji!

Láďa Ladič